Potkanci

      

Deník Azu , Taza a Yoko

23. srpna 2005

Už před několika týdny jsem se rozhodla, že by bylo dobré vychovat si myšičku "do rukávu". Slečnu, která by se mnou AZUchodila do čajovny a nebála se přítomnosti cizích myšek.

Nakonec jsem se rozhodla pro AZU (Fellah) od chovatelky Nely. Azu se narodila 27. července 2005, maminka je Habibi of Azuthe Black Hole a tatka Alando od Petry.

Azu jsem si donesla domu 23. srpna, ten den byl dost chaotický, takže jsem ji jen v rychlosti dala do klícky, naservírovala dobroty a valila zase pryč. Večer, když jsem dorazila domů, naprosto neočekávaně mi sama vlezla na ruku a nechala se mazlit. Jsem z toho nadšená!

24. srpna 2005

Tak moje plané naděje, že by holky Azu přijaly se ukázaly jako značně naivní... Yummi v klidu, ale Krtek rozhodl, že žádnej vetřelec nebude... Takže nechávám malou zatím samotnou. Pátýho bych k ní měla přidat Tazu :), moc se těším. A holky budou bydlet společně.

Přemýšlím, že bych přepažila Cirininu klec a Azuudělal z ní další pro malinký holky. Ted pojedem na pár dní na rekreaci, tak jsem zvědavá, jak to všechno všechny myši zvládnou... přece jen, nové prostředí. Chci se Azu hodně věnovat, aby si na mě zvykla.

3.září 2005

Přinesla jsem si domů Taza!

Maminka Tazinky je Inna z Mejfu a tatínek Bart z Matýskova ráje. Narodila se 5. 8. 2005. Je černá ja vix :D solid dumbo. A je úúúúúúúplně sladká. Trochu vykulená, bojácnější než Azu, ale nesmírně krásná jako noční temno.

Přišla jsem si pro ni s Azu, hned jsem je dala dohromady do přenosky. Vypadalo to, že se Azu líbí, po cestě domů žádné rozbroje nebyly. Zato doma!

Azu se rozhodla nemilosrdně zasáhnout a novou vetřelkyni řádně uvítat kopanci. Taza se víc válela po zádech než stála na svých :D. Udělala jsem jim novej bejvák tím, že jsem rozdělila Cirininu klec, čímž vznikly dvě dostatečně velké úseky každou z myších jednotek. Holkám se novej kér moc líbí, nejvíc hamak, kterej nezapoměly hned první noc řádně prochčit :D.

V noci se ještě odehrálo pár bojů, ale žádné vážné. Ciri brzy zjistila, že dole někdo je a neustále holkám "vyhrožuje" škvírkami mezi patry.

5.září 2005

Holčinky se skvěle snáší. Už se skamarádily a spinkají společně v klubíčku. Azu je ted velká učitelka. Taza většinou všechno odkouká, jak to dělá její starší spolubydlící a pak činnosti podle vzoru opakuje. Azu se vůbec nebojí, už si na mě za těch pár dnů tolik zvykla, že jí nedělá žádný problém vylézt ke mně z klece. Vyžaduje hodně pozornosti. Je hodně hravá a požaduje po člověku, aby ji neustále škádlil.

Taza je hodně bojácná. Občas má chvilky, kdy vyleze po ruce z klece. Ale venku se chová hodně nejistě. Nechávám obě řádit na posteli. Už se jí dvakrát podařilo ocitnout se na zemi.. naštěstí se nebrání chycení. Hodně se schovává do připravených krabiček, tunelů a jiných hraček. Leká se hlasitějších zvuků. Snad jí brzy otrne :D

Jsem moc ráda, že není žádný problém s baštou, zatím vesele ochutnávají všechno, co jim podstrojim. Zkoušela jsem i zeleninu a ta jede v pohodě. Mezi zrním si klasicky vybírají lepší kusy. Pití nechávám, jako u všech holek v misce. Napaječky nepoužíváme.

Vypadá to, že mají záchod v jednom rohu, takže se chystám v příštích dnech nastražit tam záchodek. Kéž by to vyšlo!

12. září 2005

Tak záchodek jsem nainstalovala... za pět minut koukám, jak si ho Azu odnáší v zubech pryč :D, tak to trochu nevyšlo, asi koupím takový ten plastikový, co se běžně prodává.

Do klece přibyla YOKO!

Yoko jsem si přinesla včera ze zverimexu. Byly jsme se s Pet'ou kouknout do Carreforu (mimojiné obhlídnout pěknýho chlapečka k Oskaru :D) do zverimexu. Nikdo mě tam příliš neuchvátil až na jednu myšičku, která měla jen jedno očičko... Na zpáteční cestě se mi všechno yokorozleželo v hlavě a já ji koupila. Pojmenovala jsem ji Yoko (co má jedno voko...), vypadá to, že bude bud' vyškrábnuté nebo ho možná neměla vůbec už od mala. Příští týden, až bude na veterině pan doktor Jekl, donesu ji tam na vyšetření.

Je hodně vyhoukaná, včera jsem ji nesla domů v rukávu a hned ji dala do malé klícky. V noci dělala pěknej rambajz, okousala krmítko na vodu :D a pokadila celej hamak :D. Dneska jsem ji dala přímo k malejm do klece. Větší bitky neprobíhají a ani je neočekávám. Akorát se divím, začala po Azu a Taze skákat jako sameček a holky vrní!!! Jak je to možný, když jsou obě ještě tak yokomladý? Přece nemůžou mít říji v měsíci a kousku? Tak nevím...

Taza si hodně zvyká, je pořád ještě hodně plachá, Azu je drzoun, vyleze z klece a hned po mně začne lítat, asi jsem její oblíbaná panička :D, Tazunka si zvyká. Yoko se z klece vytáhnout nedá, k ruce přičuchává, ale stále se moc bojí. Je to na ni všechno asi příliš rychlé.. ale věřím, že si brzy zvykne :)

30. září 2005

Yoko byla na operaci oka. Doktor řekl, že by to mohlo být velmi nebezpečné nechat vyškráblé oko jen tak bez ošetření. Mohlo by dojít k infekci až k mozku. Samozřejmě jsem na operaci přistoupila. Naštěstí nás Yoko všechny překvapila, protože oko skutečně neměla od narození. Doktor důlek vyčistil, odstranil slzný kanálek a navzdory předpokladům celá operace stála jen na 500 kč a Yokino nasrani na mě, že jsem ji nechala v cizím prostředí.

Je uražená, otáčí se ke mně zadkem a nebaví se se mnou :D, ale hlavně, že už bude dobře.

Holky zatím nehorázně rychle rostou a bobkujou :D. Prorazily zatarasený vstup do přízemí v kleci a ted' je to jejich nejoblíbenější bydlení. Někdy je docela problém vylákat hlavně Yoko ven. Jinak si hodně rychle zvykají. Dneska mi poprvé vyšplhaly po ruce na rameno a chtěly zkoumat nové prostředí. Yoko ne, protože ted' dělá zaprděnou :D

1. říjen 2005

Yoko už je lepší. Včera večer se mi zdálo, že jí to trochu oteklo, tak jsem se strachovala, doktor řekl, že by to otíkat ani nic jinýho nemělo, ale dneska už je to zase v pohodě. Akorát chudina vypadá jak Frankenstein :D. Musí bydlet na samotce, aby jí holky nevytahaly stehy. Nechávám je spolu běhat na posteli, at' ví, že už je doma a že se k holkám brzy vrátí. Ještě počkám tak dva dny a dám ji do klece.

Docela mě překvapilo, že jakmile opustila klec, počaly Azu a Taza boje na život a na smrt :), asi si to fakt holky musí vyříkat, kdo je silnější a kdo bude dělat poskoka :D.

5. říjen 2005

Yoko je zase na veterině! Včera večer jsem po bližším ohledání zjistila, že má na tom zašitém oku pěknou bouli hnisu... To je tak, když lékař řekne, že se už nic nemůže stát... Samozřejmě si ji nechali na veterině, že jí tam musí dát dren. V pátek si mám zavolat, doufám, že mi ji dají!

Taza byla poprvé na veterině. Ten večer jsem zjistila, že si o něco pěkně rozfikla kůži na hlavě. Nejdřív jsem si myslela, že jde o škrábnutí jiným potkanem... ale to není možný, takovou ránu si musela udělat o něco ostrého. Prohledala jsem celou klec a našla jsem dva dráty, které sice ne moc, ale přece jen zasahovaly do klece (drží na nich prolézačky), fakt si nadávám. Chudina.

Rána je těsně před uchem, místama se rozevírala i na několik milimetrů. Protože byla už noc, tak jsem to prostě jen přetřela dezimfekcí a hotovo. Sledovala jsem, jestli to nekrvácí, protože to by byl malér. Naštěstí se na ráně brzy udělal škraloup, do rána to muselo vydržet.

Nakonec doktor konstatoval, že se rána hojí sama dobře a nic se s tím nemusí dělat. Tak jsem aji ráda. Ted' musím počkat, co Yoko... chudík malej.

7. říjen 2005

Tak už jsou zase všichni komplet. Yoko má pět stehů, k původním třem přibyly dva. Doufám, že už to bude bez komplikací. Dostali jsme baytril a máme to mazat hirudoidem, kdyby to zase otíkalo. Klec malejch holek po návratu Yoko zase ožila :).

18. říjen 2005

Takže včera další výlet na veterinu. Yoko má oko jak balón. Každou chvíli čekám, že jí to vážně praskne a bude. Nevím, co jsem si představovala, že s tím doktor udělá, ale jeho výrok: "bude tady muset zůstat," mě prostě dostal. Rezignovaně jsem ji předala sestře do přenosky.

Dnes jsem si měla zavolat, ale bylo mi řečeno, že Yoko zůstává na veterině ještě do zítřka. Doktor tvrdil, že jí to zřejmě nařízne, aby mok mohl v pohodě vytíkat a pak se rána sama zalepí. Já už fakt nevím, chudák malá.

Holky jsou v kleci nevídaně hodný, zřejmě, jak tam není Yoko, nejsou důvody k šarvátkám :D. Už at' je doma holka a konečně se tu něco děje!

22. říjen 2005

Yoko jsem dostala domů včera. Očičko měla pěkný, mírně otevřený a ránu jsem ošetřovala Betadinou dle instrukcí doktora. Dnes večer je už téměř zahojená, tak jsem zvědavá, jestli už to stačí nebo co.

Holky bydlí společně. Ani už se tak moc nemlátí. Docela mě překvapilo, jak je Yoko ke mně přátelská, asi už si na ty výlety na veterinu chudák taky zvykla.

24. říjen 2005

Už to zase oteklo :( ach jo, já fakt nevím, co s tim. Nejdřív jsem se začla chystat na veterinu, ale pak mě napadlo, že zkusím variantu vlastní léčby a to framykoinem určeným do očí. Přece jen za pokus to stojí, kdyby se boule zvětšovala, tak ve středu povalím na další řez na veterinu.

Yoko jsem musela oddělit, jak jsem jí oko natřela, Taza jí do něj začala kousat a Azu jí taky nedala pokoj. Takže je v malé klícce, chudinka. Holky mezi sebou zápasí o rovnováhu sil a dělají při tom pěkný binec. Azu už leze normálně z postele, takže ji příliš na výběhu neuhlídám. Pouštím holky společně běhat po posteli, teda zůstane tam akorát Yoko s Tazu, at' se nikdo necítí příliš izolovaný.

27. říjen 2005

Zázrak! Huraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Ráno jsem se probudila a v kleci vedle na mě čekalo překvapení. Yokino očičko je úplně splasklé! Večer jsem ho ještě přemázla navíc hirudoidem - gelem na lepší vstřebávání otoků a je po bouli! At' žije Framykoin!

V léčbě budu ještě pokračovat, protože právě ted' je důležité nepřestat. Ještě asi den dva nechám Yoko oddělenou, už taky z té malé klece cvokatí. Právě kolem ní běhají Krtek a Yummi a ona na ně skrz mříže brutálně útočí... Pustím ji běhat s malejma holkama, at' má trochu radost ze života :).

26. května 2007

NO.... tak čas silne pokročil... kolik že to je? Rok a půl? Docela síla. Nějak jsem v tom shonu - nový vztah, konec škol, začátek práce... přestala mít čas věnovat se zápiskům ze života mým mazlíků. Dneska už je na mnohé pozdě. I tak sem chci napsat aspoň nejvýznamnější mezníky z jejich života.

Boj s Yokiným okem pokračuje dodnes... ačkoliv jsem se někdy před rokem a půl radovala, že oko splasklo, do týdne zase napuchlo a tak tomu bylo a je dodnes. Postupem času jsem rezignovala jak na bezvýznamné snahy veterinářů tak na framykoin i hirudoid. Yoko se očičko sebralo zpravidla jednou do měsíce, týden napuchalo a pak v maximální velikosti prasklo a Yoko začala být čilá a veselá, dokud ji zase nezačalo napuchat. Dlouho jsem se bála, že přijde slibovaná infekce do mozku, každopádně Yoko jsou teď téměř dva roky a nebude to očičko, které bude zdrojem její zkázy...

Asi před čtvrt rokem se jí objevil nádor pod přední packou na cecíku. Vzhledem k tomu, jaká je povahově - po všech těch trápeních s doktory na sebe nedá ani sáhnout, aniž by člověka nekousla - jsem se rozhodla, že operovat nebudu. V dnešní době má nádor asi tak 7 cm na délku a 4 cm na šířku. Vláčí ho s sebou statečně. Je čilá, žere, dokáže být pěkně ostrá a během mého psaní stihla ukrást z koše konec salámu a dovléct si jej až do klece.

Azu jako jediná dlouhodobě odolávala všem problémům. Při jednom napadení parazity, po injekci Ivomecu přestala asi na týden chodit na zadní nohu. Měla jsem obrovský strach. Nakonec se noha spravila. Doktor tvrdil, že ji třeba jen bolela a tak ji nepoužívala, ale tak se mi to vůbec nejevilo. Před několika týdny umřela Petře z Nippylandu myška právě po injekci Ivomecu. Začla postupně ochrnovat na celé tělo. Nakonec nebyla schopna se ani nažrat, tak ji musela Peťa nechat utratit. Já začla po problémech s Azu řešit veškeré parazity Arpalitem a vykoupáním. Až na Tazu se všem dařilo bez parazitů. Taza je strupatá, ale na ivomec fakt nejdu. Na konci dubna 2007 jsem Aze našla nádor mezi zadníma nožičkama, zřejmě na některém spodním cecíku. Rozhodla jsem se, že ji nechám operovat, jakmile přijedu ze školy v přírodě.

Po návratu však měla Azu celé břicho takové hrbolaté. Myslela jsem, že má v něm možná víc nádorů, tak jsem z operace slevila. Za týden se jí v břiše objevil divný "předmět". V oblasti pod žebry jsem v břiše nahmatala "destičku" o rozměrech asi 5x3cm. S hrůzou jsem valila k veterináři. Azu byla malátná, jakoby hrozně unavená, a přišlo mi, že se jí začínají rozjíždět zadní nohy, sem tam upadla při chůzi atd. Veterinářka diagnostikovala brutálně zvětšenou slezinu. Buď měla Azu metastáze na slezině, nebo byl někde v těle zánět. Každopádně mě ujistila o bezbolestnosti problému. Maximálně by slezina mohla utlačovat ostatní orgány, ale to se jako takový problém nejevilo. Azuška byla další dva dny klidnější, jedla, vypadala spokojeně. Nešplhala, zdržovala se v domečku. Ráda se mazlila. 22. května jsem ji ráno našla v kleci mrtvou.

Zřejmě umřela ve spánku v noci. Pohřbili jsme ji večer přímo u nás na dvorku, tak je tu s náma. Stýská se mi. V kleci je klid a ticho. Holky se spolu moc nekamarádí, každá je někde jinde, chovají se samotářsky.

Taze jsem právě dnes 26. května našla nádor mezi předníma tlapkama zhruba uprostřed. Uvidíme, jak bude dlouho trvat, než vyroste. Doufám, že dlouho. Je strupatá a je jí děsný horko.. máme tu tropický jaro/léto.

Snažím se je průběžně ovlažovat vodou z rozprašovače, všichni jsou zalezlý, natažený a oddychují.

Od 31.12.2011
znovu přístup na diskuzi!

15. 1. 2012
Aktualizovány seznamy veterinářů, dle vašich podnětů.

HippyArt

Verunčiny stránky

Potkani info

Levná trafika

©2003-2012 verunka