Potkanci

      

Potkan a krysa dle Brehmova života zvířat

Obecně o knize:

BrehmAlfred E. Brehm, zoolog a cestovatel, strávil velkou část svého života studiem zvířat všeho druhu. Své celoživotní dílo souhrnně vydal v několika svazcích nazvaných Brehmův život zvířat, který u nás začal vycházet asi ve 30. letech 20. století. Jednotlivé svazky jsou rozděleny podle řádu zvěře, tedy na Hmyz a Obratlovce, Savce, Ptáky a další, celkem jde o 8 svazků. Ve svazku Savci, jak jinak, nemohl vynechat dlouhé povídání o krysách a potkanech. Díky tomu, že se mi tyto vzácné knihy dostaly do rukou, mohu vám s radostí popsat, jak Brehm viděl tyto předchůdce našich domácích mazlíčků...

Potkan vs. krysa dle pana Brehma:

Potkan (Mus decumanus, Mus hibernicus, silvestris a aquaticus, Glis norwagicus),
je značně větší než krysa, dorůstá velikosti asi 42 cm, přičemž 18 centimentů z této délky připadá na ocas. Barva jeho srsti je na hlavě a na ocase nahnědle šedá, vezpod těla je šedá. Často bývají přední nohy zvrchu nahnědlé, dolní barva je od svrchní ostře oddělena. Kromě této varianty existují i potkani bílí s červenýma očima.

Ocas kryje asi 210 šupinatých kroužků

Původní domovinou potkana je střední Asie, a to buď Persie nebo Indie. Brehm popisuje Potkana podle přítele Aeliana: "Myš kaspická", praví "stěhuje se v určitých dobách
v nepřehledných zástupech a beze strachu dává se přes řeky, při čemž se drží družka družky hubou za ocas. Na polích porážejí obilí, v zahradách vylézají na stromy a ničí ovoce. Za nimi táhnou mračna dravých ptáků a hejna lišek, jež řady jejich značně ztenčují. ..., jsou velmi divoké a kousavé a mají zuby tak silné, že jimi i železo rozhlodají ..."

Teprve pan Pallas popisuje potkana jako evropské zvíře. Na podzim roku 1727 po jakémsi zemětřesení přitáhly do Evropy hrůzné davy potkanů z Kaspických zemí a z Kumanských stepí. Přepluly u Astrachanu řeku Volhu, daly se na západ. Roku 1732 se potkan rozšířil z Východní Indie do Anglie po obchodních lodích. Ve východním Prusku (dnes Německo) se poprvé potkan ukázal roku 1750, v Paříži roku 1753 a v roce 1780 byl už rozšířený po celé Evropě.

V roce 1755 se dostal poprvé do Ameriky, kde se v relativně krátkém časovém úseku velmi rozmnožil. Do roku 1825 se ale nedostal do Kanady. Období, kdy se potkan objevil v severní Africe nelze s velkou pravděpodobností platně určit. Dnes je však potkan přítomen na všech místech světa.

Je větší a mnohem silnější než krysa a bohužel ji, díky tomu, zatlačuje všude, kde dříve v klidu žila. Jak rychle se potkan množí, tak rychle ubývá krys.

Potkan osídluje podzemní prostory, sklepy, skladiště i žumpy a stoky. Je ho vidět i na březích řek. Krysa se vyskytuje nejčastěji na půdách a v sýpkách. Oba druhy však bez omylu vyslídí každý kousek lidského příbytku a to za jediným účelem - sehnat něco k snědku.

Potkani i krysy si svá hnízda dělají přímo v místech, kam by žádný člověk pro ohavnost ani nepohlédl. Lepí je vlastní špínou a výkaly a pohodlně v nich potom přebývají. Žijí spokojeně v stodole, chlévě, na dvoře i v zahradě, na pobřeží moří i řek, prostě kdekoliv je pro ně alespoň relativně bezpečno.

Krysa se více než potkan vzdaluje lidskému obydlí. Přesto neustále tropí lidem škody, a nezastaví ji ani zeď ani plot. Nejde-li to po dobrém, najdou způsob, jak dovnitř dostat po zlém. Prohlodají i nejsilnější trámy nebo prkna a dělají si chodby v tlustých zdech.

Brehm tvrdí, že jedinou ochranou domu proti potkanům je zapustit základy domu hluboko do země, všechny skuliny zaplnit cementem a do malty napíchat skleněné střepy. Jen tak je dům dostatečně chráněn.

Hlodavec tím, že se vám dostane do domu, samozřejmě neskončí. Okamžitě začně lov za potravou. Vše, co jí člověk, žere i on. Cokoliv člověk pije, pije i on. "Chybí akorád, aby se opíjela kořalkou..." praví Brehm.

Potkani i krysy žerou vše, co jim přijde pod čenich včetně živých tvorů. Nepohrdají ani odpadky ani mršinou. Dokonce je znám i případ, že ohlodaly nepozorované dítko v kolébce. Tlustým vepřům vykusují díry do těla a kachny zahánějí do vody, kde je topí.

Návštěvníci jsou to velmi chytří. Jakmile zjistí, že člověk s nimi nic nezmůže, stávají se hrozně drzými. Je to až ku zasmání. A to mluví Brehm o krysách, tedy mírnějším druhu této havěti. Potkani jsou ještě vynalézavější.

Strašné zážitky mají s potkany a krysami hlavně námořníci. Hlodavci tohoto druhu se nacházejí snad v každé lodi, oplývá-li dostatkem potravy, není proč odejít.

"...když byl Kane na své polární výpravě nedaleko 80. stupně sev. šířky, s lodí zamrzl, rozmohly se krysy tou měrou, že způsobily na lodi strašné sposty. Konečně bylo už ustanoveno, že je kouřem umoří. Lodníci ucpali veškeré otvory, zapálili v dolejších odděleních lodních smíšeninu síry, kůže a arseniku, a ztrávili studenou noc zářijovou na palubě. Příštího dne pozorovali však ku svému úžasu, že tento strašný způsob tuze málo pomohl. Krysy byly stále čiperné a bystré. Po té zapálili v týchž místech množství dřevěného uhlí, míníce, že se krysy udusí ve vyvíjejícím se kysličníku uhelnatém. Záhy naplnil se uzavřený prostor zhoubným plynem tak, že dva muži, již z neopatrnosti se tam pustili, bez vědomí se skáceli a jen s velkým namáháním na palubu byli vytaženi. Lampa, již tam ponořili, zhasla okamžitě. ..... A jaký byl výsledek toho - všeho všudy dvacet osm mrtvých krys; ostatní rozmnožovaly se statečně dále a přes zimu bylo jich pak tolik, že před nimi nic neobstálo...." vypravuje Brehm podle svého přítele.

Nejúspěšnějším přirozeným nepřítelem potkanů a krys je liška. Potkani i krysy jsou velmi dokonalí v pohybu, dovedou rychle běhat, jsou obratní, vylezou i po hladkých stěnách, mistrně plavou, zvládnou daleké skoky a výborně hrabou. Potkan je v těchto dovednostech, díky své síle, ještě lepší než krysa. V plavání je úplným mistrem, umí se potápět jako vodní zvířata, dokonce uloví i rybu. "Poleká-li se, prchá do vod, řek nebo příkopů a nejde-li to jinak, plave i přes široké vody nebo běží několik minut na dně rybníka," vypravuje Brehm. Krysa těmito dovednostmi oplívá také, přesto jich využívá jen v nouzi nejvyšší.

Ze smyslů mají tito hlodavci nejdokonalejší čich a sluch, zrak je také dost bystrý. Jsou velmi chytří a mnoho věcí si "promyslí", mají "jistou míru prohnanosti".

Krysy a potkani žijí ve stálých rozepřích a bitkách. Konec nastává většinou jen smrtí slabšího jedince. I hlodavci stejného druhu se však neustále haštěří a zkouší sílu, Potkají-li se dva jedinci, téměř vždy vznikne bitva. Kde se druh usadí, tam se boje odehrávají téměř neustále. Dá-li se poražený na útěk, vítězové jej znovu dále pronásledují a boj tak nikdy nekončí.

Páření jedinců se odehrává za hlasitého křiku a kviku. Zamilovaní myšáci spolu urputně bojují o svou nevěstu. Asi za měsíc rodí samička pět až jednadvacet mláďat.

Mláďata se narodí a mohou být rudá jako krev. Do týdne ale zbělají a do 14 dnů otevřou oči. Kolem 20 dne začnou zvědavě vylézat z hnízda a matka má hned mnoho starostí, sesbírat je a vrátit do hnízda, z něhož se hned hrabou na další výpravu. Po 20. dnu se velikostí již mohou rovnat dospělé myši domácí. Kolem 30. dne jsou velcí už jako myš lesní. V tomto čase jsou ještě matkou přikojována. Všechny si krásně hrají, honí se, válejí, obratně a legračně třeští.

Samička může porodit mláďata nejdříve ve stáří 103 dnů.

Potkani většinou ve dne spí. Odpočinku si dopřejí i po půlnoci. Ráno a k večeru jsou nejčilejší. S oblibou pijí mléko a jedí dýňová semena. Milují vařené brambory. Když je krmíte masem a tukem, jejich moč nepříjemně páchne a sama zvířata hodně smrdí.

Chováte-li divokého potkana v kleci, která je pobita plechem, budou hlodat dřevěné desky a packami zkoušet, jak daleko je na svobodu a kdy budou s prací hotovi. Klec si sami čistí. Hrabou rypáčkem výkaly k otvoru a snaží se je vyhodit ven.

Potkani jsou obecně velmi družná zvířata, mnohdy obývají společné hnízdo, o které se starají všichni členové. Leží v něm společně a zahřívají se. Pokud jeden z nich pojde, ostatní se bez ostychu dají do jeho mršiny.

Otěhotní-li samice, musíme samce ihned odstranit. V opačném případě nedá samici pokoj a jakmile spatří mláďata, sežere je.

Lapeným hlodavcům začnou časem narůstat hlodáky velkých rozměrů. Mají šroubovitý tvar a mohou prorůst i tvář zvířete, které potom pojde hladem.

Chováme-li hlodavce v menších prostorách, neobyčejně lehce zkrotne. Za čas chodí i po domě a drží se svého člověka jako klíště. Na zavolání přiběhne a dokonce jeví zájem i hrát si s dětmi na zahradě.

Na hubení potkanů a krys se používá mnoho jedů. Nejlepším hubitelem je však jeho přirozený nepřítel. Nejde jen o lišku, ale i o havrana, kolčavu, kočku, sovu nebo obyčejného pudlíka. Kočky si obecně na potkany moc netroufají, zaleknou se jejich velikosti a obratnosti.

Mnozí jedinci, jsou-li v situaci ohrožující zdraví, hrají mrtvé. Takový potkan nebo krysa chycená do pasti leží bez sebemenšího pohnutí a nechá sebou vláčet přes celý dům sem a tam. Jen jiskra v oku prozrazuje, že vše je pouze přetvářka. Vyhodíte-li jedince před dům, nestačíte ani sledovat, jak upaluje pryč.

Autor textu: Verunka dle předlohy Alfreda E. Brehma - Brehmův život zvířat. Citace a použité pasáže jsou zvýrazněny.

Od 31.12.2011
znovu přístup na diskuzi!

15. 1. 2012
Aktualizovány seznamy veterinářů, dle vašich podnětů.

HippyArt

Verunčiny stránky

Potkani info

Levná trafika

©2003-2012 verunka