Potkanci

      

Když přibyla Ciri

26. května 2004
Konečně jsme se vydali do Prahy pro miminko, narodilo se 26. dubna 2004, a tak to byl právě měsíc, co okukovala svět. Celý den jsme brouzdali Zoo, ještě si zašli na baštu a v sedm hodin jsme stáli u dvěří Snow a byli celí netrpěliví. Malá se ukázala ve veškeré své kráse, okamžitě se zabydlela na Ondrovi a bylo vymalováno.

Jestě jsme obdivovali její sourozence a maminku. Bezkonkurenčně středem Ciripozornosti však byl strejda Eda. Domů jsme Ciri vezli v dřevěné přenosce. Cestu autobusem i šalinou zvládla v pohodě.

Doma jsme ji hned vybalili na postel, brouzdala Ondrovi v pyžamu a vypadala nebojácně. Přistoupili jsme tedy k seznamování s holkama. Nejdřív ji očmuchaly a nevypadaly, že by je nějak zajímala. Předčasně jsme se zaradovali.

Asi po deseti minutách se situace začala hrotit. Lilo hledá mimino Mája začala šíleně skákat a pískat. Zkoušeli jsme i seznamování v kleci, ale Ciri schytala takových kopanců a skákanců, že jsme ji nakonec museli vytáhnout a ustlat jí v náhradní kleci.

Vypadá to, že to nebude tak lehké, dát je dohromady.

27. května 2004
Zkoušela jsem dávat klece vedle sebe. Nedopadlo to vůbec dobře. Mája i Lilo svým chováním razantně naznačovaly, že vetřelce do klece nechtějí. Funěly jak býci a máchaly nohama do prostoru, zřejmě symbolizovaly kopance, který malá zchytá, jestli se jen odváží přiblížit.

Jsem z toho zklamaná, vypadá to, že nakonec snad zůstane sama v kleci. Venku je situace o něco lepší, sem tam vznikne konflikt, ale většinou se o malou spíš nezjímají.

Bojím se, že Mája z malé dostane infarkt, než aby se stala novou kamarádkou. Ach jo.

28. května 2004
Všechny holky se s náma stěhují do Líšně. Bereme i Nikitu a Annie, ale ty jen na víkend. V bytě je Nikita a Annietakový binec ze stěhování, že holky nemůžou ven. V noci se ozývá Májino žalostné volání po Nikitě a Annie. Vzbudilo nás děsně hlasité pištění. ALe ne takové to z bolesti, bylo to vyloženě dlouhé táhnuté volání.

Takže pro klid v duši a spánku strávily holky noc v jedné mrňavé kleci. Přesto jim to nejspíš nevadilo. Ciri byla sama, to by nedopadlo dobře. S Nikitou a Annie se snáší výborně. Když jsou společně v kleci, normálně se tulí a dokonce si společně i hrají. Jen ty moje dvě potvory z ní dělají takové caviky.

Samotná Ciri se už začíná otrkávat. Zatím vydrží na posteli, ale už hledá kudy dolů. Je to hrozně brzy. Holkám trvalo skoro měsíc, než našly cestu ven a ona po několika dnech. Tak hlídáme. Hraje a pere se s rukou, je děsně mazlivá a hravá.

1. června 2004
Zásadní zlom. Nemilosrdně jsme Ciri šoupli do klece starousedlic. Asi dvě hodiny zuřily bitvy. Musela jsem vytáhnout domeček, aby nepopuzoval a hlídat. Po těch dvou hodinách už ale holky byly tak unavené, že hledaly, kam se před prckem schovat a usnout. Malá po nich sem tam začla skákat, tak zase začala bitva. Za chvíli už ale spala s Májou v hamaku.

Do večera se ještě párkrát popraly. Ciri je děsnej ďáblík a hlavně si strašně dovoluje, ale už jsem Cirise rozhodla, že ji nevytáhnu. Prostě tam musí zůstat. Musí si zvyknout.

2. června 2004
Dneska ráno všechny tři spinkaly u sebe jako miminka. Ještě je slyšet nějaké to pískání a kopání, ale už jen málo. Dokonce jsem vrátila domeček. Konflikty nevznikají.

Ciri se večer naučila lozit z postele. Tak už ji asi jen tak lehko neuhlídáme. Holky se seznamovaly s novým rozestavěním pokoje a novým nábytkem. Obzvláště si oblíbily všechny ty poličky a šuplíky stěny. Mája už se naučila vylézt na parapet s kvítkama. Vypadá, že je jí dobře. Léky bere už je jednou za dva dny a zítra asi budeme zase prodlužovat.

Pozdě večer Ciri vybojovala domek. Mája spí nahoře v pelechu a Lilo se snaží nacpat do domku za Ciri. Vypadá to, že má malá respekt.

17. června 2004
Ciri je už malinko odvážnější. Snaží se šmejdit okolo klece. Daleko se ale nepustí. Ciri baštíVětšinou si zaleze pod stůl a tam kouká po okolí. Sem tam udělá nedaleký výpad a hned šup zpět pod stůl. Její nejoblíbenější činnost je nacpat se pod postel a šklubat ji zrovna ve chvíli, kdy ji zoufalá panička láká ven na dobroty.

Mája nemůže dost dobře pochopit, jak se tam Ciri dokáže nacpat a když sama zjístí, že je na škvíru příliš velká, snaží se ji aspoň vyhrabat. Tak to už mi stojí vlasy na hlavě! Mezi postele jsme museli nacpat deku, aby se tam holky nedostaly, ale mají osvědčené praktiky, jak na to.

18. června 2004
Lilo začala dělat ty stejný zvuky jako Mája. Bojím se, že to má taky. Máji je pořád líp. Bere už jen jednou za tři dny opravdu trošičku léků. Vypadá to, že brzy přestane. S Lilo mě to překvapilo. Půjdu k veterináři.

19. června 2004
Dneska měla Lilo hrozný karambol. Vylezla na klec, kde ležel sáček s piškotama. Asi na něj dostala chuť, ale jak do něj vlezla, lekla se, jak to šustí a místo, aby couvla, tak vystřelila dopředu a i s tím sáčkem sletěla za klec.

Mája a Ciri se tak lekly, že jsem je půl hodiny páčila z podstolu. Lilo si sama zalezla do klece. Nakonec se mi podařilo Ciri odchytit, ale Máju jsem ven nemohla dostat, je moc velká a díra moc malá. Nakonec tam byla asi hodinu. Nepomohla ani jahoda, ani jogurt. Asi po hodině jsem to nevydržela a vyšťouchala jsem ji ven. Holky se bojí jakéhokoliv zašustění. Snad se zklidní.

23. června 2004
Jela jsem s Lilo k veterináři. Pan doktor si ji poslechl, ale nic výrazného neslyšel. Lilo ty zvuky dělá jen někdy. Přijde mi, že byla tak vyhoukaná, že snad ani nedýchala. Tak nakonec bude dostávat stejný léky, co Mája, jen každý den nejnižší dávku. Snad to pomůže.

28. června 2004
Nic se nezlepšilo. Jeli jsme zase k veterináři. Lilo to dělá pořád a pořád víc nahlas a častěji. Pan doktor nám řekl, že měl právě dva případy potkanů, který mají to Annie a Májastejný a ty léky nepomáhají. Nepochopila jsem, co se potom dělá. Přijde mi divný říct, že nic....

Lilo ty léky evidentně nepomáhají. Nakonec jsme se domluvili ještě na týdnu. Týden ještě bude brát a uvídíme, Mája už přestala brát léky úplně. Jak laicky řekl: "Srdíčko se opravilo..." Jsem z toho moc šťastná.

7. července 2004
Lilo už chrochtá jak motorek. Léky vůbec nepomáhají. Zítra půjdeme na veterinu. Tak nevím, co nám řeknou. Jinak je jí dobře. Je normálně aktivní, jen ty zvuky. Když ji chytím zdola za břicho, je to strašně cítit, jak to v ní chrastí.

Z Ciri je pěkná divoška. Už byla nachytaná i na stole. Přesto je pořád taková opatrná. Najde si místo, odkud pořádá výpady. Už vyskočí i na stěnu a snaží se za ni zapadnout, jak to s oblibou dělají velký holky. Máji je dobře. Je bez léků a nic se nemění. Tak aspoň nějaká radost... Uvidíme, co s Lilo.

3. listopadu 2004
Nějak mi to nevyšlo, a čas letěl a letěl. Takže co se za tu dlouhou dobu stalo? Holky dostaly novýho pánečka. Nejdřív byly z nového člověka docela vyhoukané, ale brzy si zvykly a dneska už ho berou jako právoplatného taťku.

Lilo léky nepomohly, a tak jsem je po několika týdnech užívání vysadila. Asi za tři týdny na to chrochtání samo odeznělo. Dneska chrochtá hlavně při stresu nebo nachlazení. Mája je v pohodě. Objevilo se pár zvuků, ale ty brzy odezněly. Ciri hrozně vyrostla. Je z Vypelichanyní vážně kus myši a pořád roste. Na bocích z ní visí ještě stále dost kůže, takže očekávám, že bude opravdu macek. Dneska je jí přes 6 měsíců. Je ale pořád jako mimino, děsně rozverná a divoká.

Holky si léto opravdu užily. Jezdily s paničkou a pánečkem na chalupu, a dostaly i vlastní chalupovou klec. Pustila jsem je do trávy. Nejdřív se nového okolí docela bály a schovávály se v klícce, ale nakonec Mája jako první vylezla a za ní ostatní. Ciri chytila zdrhací náladu, a tak jsem je pořád naháněla zpět ke kleci.

Ke konci léta začaly Máji vypadávat chloupky na ocase. Nejdřív jsem na to moc nehleděla, ale po několika týdnech začala pelichat i Lilo za uchem. Naštěstí pomohl pan veterinář. Holky dostaly injekci proti parazitům a koupaly se v Nizoralu. Dneska už pěkně chlupatí.

Novými proměnami prošel i myší domeček. Musela jsem vybourat všechna dřevěná patra, protože byla úplně zničená od moči. Od té doby mají holky patra jen z tvrdého kartonu, který časem měním. Jako poslední radost dostaly krásnou větev z třešně, takže už několik dnů mají o program dne postaráno.

23. prosince 2004

Dnes Nastlanyjsme opět byli na veterině. Chloupky krásně dorostly, to by problém nebyl, ale Mája i Lilo začaly hrozně chrochtat. Celou noc jsem poslouchala, jak Mája při dýchání motorkuje, chudinka. Pan doktor Jekl tam nebyl, byl tam jiný, a moc nám neporadil. Naštěstí prášky napsal, takže budeme pokračovat v terapii.

LiloNovinkou je to, že Mája váží 310g, zatímco Lilo celých 370g. No je to rozdíl i na pohled. Prostě jí víc chutná. Lilo má srdíčko prý o moc horší než Mája, bude brát i více léků.

Zítra budou Vánoce. I myšičky najdou pod stromečkem nějaké ty dárečky. Mája a Lilo oslaví 29. 1. 2004 rok v novém domečku.

10. 1. 2005
Nedávno dostaly holky novou kamarádku. Teda zrovna dvakrát odvázaný z ní nejsou. Mája zprvu reagovala klasickou kopací parádou, Ciri bez dlouhých okolků rovnou vycenila zuby a Lilo, tvářící se, že je jí všechno naprosto ukradený, hlavně, že je co jíst, prokousla nové kamarádce ucho...

Několikrát jsem se pokusila dát holky dohromady, bohužel bez úspěchu. Nakonec se umoudřila aspoň Mája. Takže dělá Yummi Yummi a Májaspolečnost aspoň chvíli každý den ona. Pouštím je společně venku s tím, že Yummi je na posteli a Mája občas zaběhne a pak zase uteče dolů.

Ráno jsem zpozorovala za postelí nemilý dárek. Uprostřed koberce je vyhlodané kolečko. V tichosti jsem jej přelepila páskou na koberce a přiklopila kamenem. Budu dělat, jakože nic nevím...

V kleci se poslední dobou odehrávají kruté boje. Ciri válcuje Lilo a ta jí to vrací venku. Skoro se divím, že ji ještě se svou vahou nepřivřela kyslík, ale je to mezi něma.

seznamováníKlec opět prošla přestavbou, o všem však přemýšlím jen s dočasností, protože v průběhu února už snad vystavím velkou klec, kde budou tři slečny spolu a Yummi s Krtečkem nad nimi, teda pššššššššt... Yumminka o něm ještě neví...

26. 1. 2005
Holky zlobilky se pořád rvou. Ciri nemilosrdně drásá Máju, která se vrátí ze skotačení s Yummi. Asi prostě žárlí. Do nedávna si to Mája dala docela líbit, ale včera jsem koukala, že Ciri dostala pěknej kartáč. S Lilo se už tolik nerve, asi ji to už nebaví.

Mája přijala nové miminko velmi dobře. K Lilo jej nepouštím a Ciri reaguje stejně jako na Yummi. Prostě nový myši nechce. Takže pouštívám ven Máju společně s Yummi a Krtečka nechávám běhat na posteli (kéž tam vydrží aspoň ještě měsíc). Holky za jí chodí, sem tam si pohrají a zase utečou.

Po měsíční terapii Lilojsem přestala dávat léky. Opět nezabírají. Přesto holky kvokat pomalu ale jistě přestávají. Má to takový zvláštní průběh, vždycky po vysazení se kvokání do 14 dní upraví. Do dvou měsíců zase začne.

Dnes mi Lilo po dlouhých měsících poprvé zase utekla za stěnu. Bohužel už ji nemohu oddtáhnout, protože na volném dílu mám akvárium. Musela jsem ji tedy takovou úzkou chodbičkou mezi zdí a skříní lákat na prebiňák. Nakonec chuť zvítězila nad opatrností a já ji chytila. Putovala i s prebiňákem do klece.

únor 2005
Hned na začátku února, jak bylo v plánu, jsem objednala materiál na klec a za pár dnů jsme si to frčeli směr Uherský Brod pro nachystaný balík. Během následujícího dne stanula v mém pokoji nová obrovská klec. Rozměr 200x80x40 mě poměrně překvapil, protože ačkoliv jsem velikost stanovila já, jen ztěžka jsem si konečné dílo dokázala představit.

Klec jsme rozdělili V helměna dvě stejně vysoké klece. Spoře jsem ji vybavila (ještě chyběly vany a patra) a nastěhovala myši.

Lilo, Mája a Ciri dostaly přídělem spodní klec. Z nového bydlení byly náležitě paf, zřejmě nečekaly, že by je něco takového mohlo ještě v životě potkat. Lilo dokonce ještě několik dní potom na truc při výběhu po pokoji obývala starou už vyklizenou klec.

Asi za týden dorazily patra. Jsou to plastové pláty s vyříznutým kulatým otvorem vždy na jedné z polovin. Do klece jsem je umístila, věřím, že velmi šikovně a holky si je nemohly než oblíbit. Já si libuju v jejich odolnosti vůči výkalům, uvidíme, jak dlouho to vydrží...

Koncem měsíce se Lilo začal zhoršovat zdravotní stav. Dopadlo to tak, že jsme jednu neděli vycestovali směr veterina. Vzala jsem s sebou i Máju, protože už několik dní nahazovala celý příbytek červeným barvivem z nosu... Obě dostaly antibiotika a Lilo navíc má vše brát v dvojté dávce. Srdíčko se hodně zhoršilo.

Ciri se má dobře. Jen docela těžko nese, že se její "nepřítelkyně číslo jedna", Yummi, vyskytuje hned v kleci nad ní, a dělí je jen pletivo a kus kartonu (stále ještě nejsou vany). Ve volných chvílích předvádí v kleci bojové tance a vyhrožovačně odfrkává.

březen 2005
Celý měsíc byl už od začátku plný špatných zpráv. Stav Lilo i Máji se hodně zhoršil. Navštívila jsem tedy veterinu. CiriObě dostali antibiotika - baytril. Zprvu ho brala jen Lilo, za pár dní na to i Mája. Přesto po týdnu léčby, jakoby nic... Takže přibyl další lék - ronaxan. Obě holky dostávaly 6x denně léky, docela hrozný....

Ze začátku měly možná radost z takového přívalu prebiňáků, ale po dvou týdnech to začal být docela boj, do nich něco dostat. Léčba trvala celkově 3 týdny.

Vypadalo to, že všechno bude v pořádku. V průběhu léčby mě doktor vyděsil tím, že kdyby se to nezlepšovalo, musel by si tam holky nechat a dostávaly by léky injekčně. Po týdenní pauze, začala Lilo zase chrochtat. Dostala jsem strach.Dávky Furosemidu nepomáhaly.

31. března 2005 jsem jela na veterinu. Ještě jsem nevěděla, že s Lilo tam jedu naposled...

Přijela jsem na Ciriveterinu a doktor konstatoval, že u Lilo už přes ty šelesti nejde slyšet ani srdce. Svolila jsem k rentgenu plic a hematologii a nechala ji tam s tím, že o půl třetí přijedu a dohodneme, co dál. Cestou domů už jsem tak nějak prostě věděla, že tam dnes Lilunka zůstane.

Když jsem o půl třetí dojela, doktor mi ukázal rentgen. Přední polovina plic už byla úplně bezvzdušná, zadní polovina měla sklípky úplně vazivovité, Lilo prostě málem neudejchala sama sebe. Hematologie dopadla následovně: 80% krvinek je bílých, tedy chronický zánět. Zvolila jsem uspání.

Když jsem ji vyděla, jak úplně vyjukaně se mi schovává v ruce, řekla jsem, že ji dál nebudu trápit na klinice. LiloByla jsem s ní až do konce, stála tam, hladila ji a brečela. Už je jí dobře... Věřím, že ji Bubáček a Sárinka přivítaly v nebíčku a rozdělily se o piškotovo-jogurtkovej domeček.

Mája to nese těžce... Hodně se jí stýská, jeden den dokonce utekla pod skříň a do dvou odpoledne nechtěla vylézt. Voní to tam po Lilo, bývala tam často...

SBOHEM LILO!

14. duben 2005
Mája se zhoršuje. Tlak toho, že z klece zmizela milovaná Lilo a že se Ciri rozhodla usurpátorsky si nárokovat hlavní postavení ji poměrně zmáhá. Dnes jsem byla na veterině vyhandlovat ještě nějaký baytril a ronaxan... Snad pomůže. Vím, že asi jen na chvíli, ale díky za ni...

duben až 26. květen 2005
Májin stav bral dost drsné obrátky, nastoupila jsem léčbu. Dlouho to vypadalo beznadějně, řekla bych, že hodně přispěly i Ciriny výpady a absence Lilo...

Naštěsti se všechno po několika týdnech zlepšilo Májaa Mája je dneska jako rybička. Hodně se kamarádí s malýma myšima. Ciri je pořád nenávidí. Dospělo to až tak daleko, že jsem musela sundat jedno plastové patro a položit jej na spodek vrchní klece tak, aby nepropustně odděloval obě klece. Círiny neustálé útoky měly za následek dokousané tlapy obou malých myší, neustálý řev z pokoje a boje mezi Májou a Ciri, neboť Ciri nejen, že likviduje cizí myši, ale i všechny jejich stoupence :D

Takže jsme úspěšně přežili duben i květen.. jsem fakt ráda, že se Mája tak zlepšila, ačkoliv samozřejmě počítám s tím, že to není napořád...

26. května jsem objevila Máji nádor... Jsem smutná. Má ho pod zadní nohou asi v úrovni močáku nebo střev... visí ji dolů takova tvrdší vazivová boule.. chuděnka moje malá... ještě tohle!

Zatím netuším, co budu dělat. V dohledné době Májanavštívím veterináře. O operaci nepřemýšlím vzhledem k její srdeční vadě...

V poslední době se ráda ubytuje v kleci malých myší. Nechvávám ji tam, pokud chce. Ciri z toho asi moc nadšená není, ale stejně je jejím osudem zůstat sama... Vybrala si to tak, kdyby nebyla blbá, mohla mít s malejma holkama dvoumetrovou klec...

14. června 2005

SBOHEM MÁJO!

Májenka

Dneska zemřela Mája... Začala se v kleci dusit, brácha si všiml už odpoledne, že je nějaká divná. Ráno běhala po pokoji, dala si supr dlabanec, zdála se v pohodě. Vpravdě odpoledne vypadala, že se jí těžko dýchá. Najednou jsem uslyšela ránu v kleci, to udělala kotrmelec z nejvyššího patra o patro dolů. Rychle jsem vstala a otevřela dvířka, to už spadla o patro níž do hamaku, ke dvěřím udělala další kotrmelec, vyškrábala se mi na rameno, jakobych ji měla zachránit a dýchala, jakoby nemohla.

Začala jsem panikařit a valila k veterináři. Cestou mi ležela na rameni, ani se nehla, kontrolovala jsem, jestli ještě dýchá, bylo to hrozné. Smrt byla velmi rychlá. Doktor ji jen píchl a ona hned padla na bok a už bežela za ostatníma myškama do piškotovýho nebe...

Tolik mi chybí!

15. června 2005

Dnes zemřela Annie... Zapomněla jsem zde napsat, že koncem května zemřela i Nikita. Takže holky už jsou v nebíčku všechny čtyři. Asi se jim moc stýskalo po společných hrách...

Ciri bydlí pořád sama. ZlodějkaAsi už to jiné nebude. Je hrozně roztomilá a hravá. Venku ji škádlím a ona lítá a blbne. Už tolik nezlobí. Nevyvádí. Je už poslední z klece starousedlíků.. kéž ještě dlouho bude...

20. srpna 2005

Ciri už víc než měsíc bojuje se zápalem plic. Trochu jsem to podcenila, to se přiznávám a zanedbala pšikání s tím, že jsem si říkala, že je to jen z průvanu, a že to přejde, případně jsem uvařila odvar z heřmánku a osladila ho notnou dávkou medu... Bohužel Ciri se rozvrkala jak šílená, tak jsem valila.

Naštěstí jsme přišli v docela dobrém stádiu, takže dvoje antibiotika (baytril, ronaxan) a hotovo. Jenže Ciri ne a ne přestat. Takže bereme antibiotika už víc jak měsíc, střídavě měníme dávky i kombinaci antibiotik, ale výsledek je vesměs stále stejný.

Musela jsem přistoupit k knihomolúplný čistce klece. Něco tam šíleně páchlo (nevim, možná tam něco chcíplo :D ), a já nebyla schopná zjistit, co, at jsem měnila, co jsem měnila. Takže prostě totální likvidace pater, vana, hadr a savo. A je po smrádku :D. Ciri, musím přiznat v tom ale byla téměř nevinně. Ukázalo se, že jí tak nenáviděné krysy z horního patra :D, jsou ve skutečnosti pěkný prasata :D.

V poslední době pozoruju, jak Ciri stárne. Chová se úplně jinak. Kde je to třeštidlo, co mi lezlo po kytkách a já z něj na minutu nemohla spustit oči, aby zase něco neprovedlo? Dneska je tu malá hodná rozcuchaná Ciri, která si vleze pod deku a dovede tam vesele lozit třeba půl hodiny, nezamene se jít pochovat, pohladit a pak si ustele mezi postelema a spí tam třeba tři hodiny v naprostým klidu než si sama zaleze zase zpět do klece :)

5. září 2005
Po neúspěchu v léčbě jsem skončila podávání antibiotik. Přijde mi, že je toúplně na prd. Rve se víc než dva měsíce antibiotikama a pořád žádné pořádné zlepšení. Je to lepší, ale předpokládala jsem něco jako vyléčení... a to fakt nepřichází. Přijde mi, že to snad sama vzdává...

Dnešním dnem zase začala vrkat... takže zase podávám ronaxan a zítra pojedu na veterinu, aby s tím zkusili zase něco udělat... přijde mi to takový marný, samozřejmě vzát nic nechci... ale mohli by konečně dát něco, co skutečně pomůže...

Ciri si všimla, že pod ní bydlí nový myšky. Trochu se bojím, aby to od ní nechytly, ale zase na druhou stranu Yummi a Krtek, kteří bydlí nad ní žádné problémy nemají. Tak snad to bude v pohodě. Docela ji rozčiluje, že má nové spolubydlící v pokoji. Vztekem rozbila domek, takže bydlí jen v hadrách. Je fakt trdlo...

1. říjen 2005
Tak podávání antibiotik jsem po poradě s doktorem opět započala. Tradičně enroxil a ronaxan... Musím dokonce s radostí konstatovat, že mi před týdnem bylo řečeno, že snad už jen 10 dní a mohlo by se nadobro s léčbou přestat. V pravdě ale nevím, Ciri pořád pšiká, občas se ozve i něco dalšího.

24. září mě doma čekalo překvapení. Uprostřed klece jsem našla louži krve a moči. Zánět močáku! Obvolala jsem to sobotní odpoledne asi šest veterin v Brně. Nakonec mi nezbylo, než prostě dojet na fakultu a nechat si naordinovat léčbu od doktora přes ptáky, který měl právě službu. Naštěstí to vyšlo :D. Musela jsem vynechat Ronaxan, a Ciri brala společně s baytrilem ještě lék na podobné bázi. Prochází ledvinami a močákem, takže se podařilo zánět úspěšně zažehnat. Ted' už vesele pokračujeme ve standartní léčbě a čekáme na pátek, co vytřkne doktor.

Úplně pozoruju, jak ten čas letí a Ciri stárne. (Mimochodem ted' váží 390 g a má rok a 5 měsíců). Je šíleně líná, někdy už mi přijde, že je jí na obtíž i skočit do spodního patra pro jídlo nebo pití. Všechny bašty si syslí nahoru do pelechu a o zbytek se dvakrát nestará. Asi už je toho všeho na ni taky dost...

17. říjen 2005
Tak máme veselých 410 g... docela síla, ale na druhou stranu se vůbec nedivím. Ciri v poslední době akorát polehává nebo se cpe... Je tak líná, že se jí nechce ani do přízemí pro žrádlo a když už tam jde, nacpe si plnou pusu, vyskočí do patra, tam to všechno vyplivne a pak spí, případně svačí přímo v posteli. :D

Na veterině jsem hodila protest vůči 3 měsícům s antibiotiky... doktor uznal, že už je to fakt dost, že ty, které bere, by ji neměly nějak poškozovat, ale přesto výsledek už musí být víc než jasný. Dostali jsme jiný antibiotika (Noroclav - amoxicillinum), po jejichž dobrání léčba úplně končí. Tak jsem sama zvědavá, co bude a nebude.

Ciri předvedla dokonalý hysterický záchvat a lékař konstatoval, že na plicích už není téměř nic slyšet :D... Budu jim věřit a hlavně Ciri, že se konečně postaví na nohy a už toho simulování nechá :D

říjen 2006
Teda, trochu trapas... celý rok jsem někde prošustrovala a nenapsala ani řádku... Teď, když píšu, skotačí Ciri už v potkaním nebíčku :(

Tak co jsme po celý rok dělali? ... Z toho zápalu plic se Ciri už nikdy úplně nevyhrabala. Uznávám, byla to velká chyba, kterou do budoucna už nemám nárok zopakovat. Holt zkušennost je matka prevence omylů... Ciri sem tam povrkavala, většinou se to samo zpravilo do druhého, třetího dne.

Od doby, co zůstala bez Lilo a Máji hodně osaměla, ale mladý k sobě už připustit nechtěla. Krtka a Yummi s radostí trýznila kousanci do ocasu a tlapek. Později jsem úplně rezignovala a její klec nadobro upravila jen pro ni. Měla pro sebe luxusní bejvák s vlastní třešňovou větví, pelechem pro královnu a záchodkem, kam si jako jediná, (možná právě proto, že byla sama) zvykla chodit a ušetřila mi tak úklid bobků po celé kleci.

začla se taky více mazlit. Poté, co zjistila, že v kleci pod ní žijí nové tři myšky - Azu, Taza a Yoko - byla hodně nervózní. Nerada se družila, častovala všechny kolem četnými kousanci a sama jich později hodně utržila od bojovné Yoko, která si zřejmě kompenzovala bolesti a strasti svého nemocného oka na druhých.

Bohužel jak stárla, začly mít nad ní mladší myši moc a tak kousanců na jejím vlastním ocase přibývalo. Dokonce se mi jednou naskytl i děsivý pohled, když jsem dorazila z práce domů a v jejím pelechu se válely všechny tři dolní myši a Ciri odseparovaná nahoře na větvi v koutku. Brzy jsem pochopila, že exil byl nedobrovolný. Některá z malých překousala přepážku v 2cm díře mezi klecemi a všechny tři podnikly expanzivní útok. Yokiny zuby pak vykonaly své a Ciri pod tlakem dvou tržných ran na zádech ustoupila do pozadí. Bylo mi trochu líto, že na stará kolena sezmoudřela a nezkamarádila se, ale bez zbytečných okolků jsem jí v rychlosti vykouzlila vlastní pohodlnou samotku, kde byla koneckonců nejspokojenější.

Na jaře 2006 jsem Ciri přestěhovala do malé klece, a nechala ji běhat téměř stále na volno. Stáří na ní bylo hodně znát a tak spala i celý den kousek od klece v dece a nebylo o ní ani vědět. ... no teda, později jsem v té dece našla asi 20 děr, což mě silně naštvalo... Ale co už. Poté, co jsme se přestěhovali na privat, bydlela Ciri v malé klícce na posteli a téměř celý den byla na volno, neboť z postele neuměla slézt. Nezlobila, měla vlastní hadru, kde pořád spala, hodně se chodila mazlit a zbaštila na co přišla.

V květnu 2006 jsem jí našla nádor. Byl pod pravou přední packou na cecíku. Dlouho jsme odolávali, ale nakonec jsem po 6 měsících s nádorem svolila k euthanasii. Už byl příliš velký, vadil jí v pohybu. Nesli jsme to všichni těžce, to asi nemusím říkat.Hrozně nám chybí a chybět nepřestane... už je s Májou i Lilo... Nikitkou i Annie... S Bubákem... Sárou ... Yummi, Krtečkem a všemi ostatními.

Od 31.12.2011
znovu přístup na diskuzi!

15. 1. 2012
Aktualizovány seznamy veterinářů, dle vašich podnětů.

HippyArt

Verunčiny stránky

Potkani info

Levná trafika

©2003-2012 verunka